Decadence Now! je mezinárodním projektem, který mapuje a zásadním způsobem shrnuje pojem dekadence v současném výtvarném umění.
Výstava probíhá od 30. září 2010 až 2. ledna 2011 v pražské Galerii Rudolfinum (najdete jí na Alšově nábřeží a má vstup od Vltavy). Otevírací doba je úterý-středa: 10-18 hodin, čtvrtek: 10-20 hodin, pátek-neděle 10-18 hodin a v pondělí je zavřeno.
Součástí výstavy Decadence Now! je i expozice s názvem Pokoj č. 13, kterou najdete v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze (je hned naproti Rudolfinu). Tam je otevírací doba v úterý: 10-19 hodin, středa-neděle: 10-18 hodin a v pondělí je tradičně zavřeno.
Vstupné stojí 200 Kč, pokud chcete navštívit Rudolfinum i Uměleckoprůmyslové muzeum. Samotné Rudolfinum je pak za 150 Kč a UPM (Pokoj č. 13) za 80 Kč. Pokud máte nárok na snížené vstupné, zaplatíte o něco méně.
V letáčku k výstavě se píše: „Některá díla na této výstavě mohou šokovat. Galerie Rudolfinum a UPM doporučují citlivým osobám zvážit návštěvu výstavy! Dětem do 15 let není na výstavu vstup povolen bez doprovodu dospělých.“ A musím opravdu potvrdit, že upozornění je tu oprávněné.
Celá výstava Decadence Now! Za hranicí krajnosti je rozdělena na šest částí: Bolest, Sex, Šílenství, Smrt, Pop a Pokoj č. 13.
Krajnost sebe: Bolest
Autoportrét byl prvním hříchem umění, prvním pokusem o nabourání dominantního postavení uměleckého ideálu. Autoportrét je ústředním tématem první kapitoly výstavy.
Krajnost těla: Sex
Jedním z nejstarších témat zobrazování je vedle autoportrétu i erotika. V této kapitole najdete témata jako pornografii, fetišismus či gay estetiku.
Krajnost mysli: Šílenství
Přelom milénia charakterizoval nárůst nejrůznějších apokalyptických vizí o zhroucení civilizace a blížící se zkáze světa, jak jej známe. Hodnotové zmatení a chaos se roztříštily do širokého spektra spirituálních náboženských vizí. Dekadence mapuje extrémní ponory do duchovních světů křesťanství, jeho různých herezí i magických kultů.
Krajnost života: Smrt
Jednoho z velkých tabu moderní společnosti postupně a nenápadně prostoupilo každodenní realitu, aby se následně stalo jednou z hlavních fascinací soudobého světa.
Krajnost krásy: Pop
Masové umění má být zábavné a neprovokující. Hlavní populistické proudy hlásají jednoduché paušální soudy a dosahují stále silnějších pozic. Nacházejí stále větší potenciál v průměrnosti a stejnosti, pro které se odlišnost stává nebezpečnou – je vnímána jako ohrožení jakési abstraktní čistoty a jednolitosti, jako nabourání společenského a kulturního kánonu.
Pokoj č. 13
Rozšířením kapitoly „Krajnost krásy: Pop“ je instalace s názvem Pokoj č. 13 v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, která naznačuje široké spektrum průniků dekadence rovněž například do současné módy či designu. Nejde o představení všech umělců, kteří se ve své tvorbě nechávají dekadencí inspirovat. Kritériem výběru jsou přímé vazby vybraných děl k výstavě v Galerii Rudolfinum a taktéž příbuzná tematizace.
Fotografovat se na výstavě většina děl může, ale pouze bez blesku a nesmíte u díla stát, takže pokud stojíte o společnou fotku s papežem ve spodním prádle, tak na to rovnou zapomeňte. Díla, která se nesmí fotit vůbec jsou označena symbolem na štítku s jejich popisem.
Celá výstava mě opravdu oslovila a určitě jí navštívím ještě alespoň jednou, stojí to opravdu za to. Jsou tu díla mile erotická i vrcholně nechutná, ale všechna jsou, bez výjimky, velmi zajímavá. A možná vám bude občas i běhat mráz po zádech. Pro mě je to bezesporu nejlepší výstava roku.
Škoda jen, že nemají v galerijním obchůdku na prodej nějaké zajímavé suvenýry z výstavy. Balíček papírových kapesníčků s logem Decadence Now! je sice zajímavý suvenýr, ale jako vzpomínku na krásnou výstavu bych si přeci jen představoval něco jiného.
Související články:
Recenze na Dekadence NOW! – Za hranicí krajnosti
Pingback: Výstava Dekadence NOW! – fotky | Fuckingham
Pingback: Erwin Olaf a jeho oběti módy | Fuckingham